6 kroků při léčbě zablokovaného žebra
Blokáda žeber
Takzvaná „blokáda žeber“ není zcela jasně definovaný pojem. Uvažujeme zde nad natažením (distenzí) kloubního pouzdra žeber, a to nejčastěji v předozadním směru – většina distenzí je směrem dozadu. V minulosti se uvažovalo i nad takzvanou „subluxací“ žebra, která vycházela ze zkušenosti, že pokud tlačíme na žebro v určitém směru dochází ke zlepšení nebo naopak zintenzivnění obtíží. Tato hypotéza však byla až s výjimkou málo častých syndromů spodních žeber vyvrácena.
Takzvaná „blokáda žebra“ může vzniknout i při zcela běžných činnostech
K distenzím v oblasti skloubení žeber dochází často při rotačních nebo flekčních (směrem do ohybu) pohybech, někdy i malé intenzity. Jedná se například o předklánění se při stlaní postele, otočení se v autě při zavření okénka, při startu běhu na 100m, kašli, zvedání předmětů, apod. Příčinou obtíží může být i přímé trauma, jako je náraz na přední nebo zadní stranu hrudního koše. K distenzi v této oblasti může napomáhat i dlouhodobé setrvávání ve shrbené poloze, jako je sed u PC.
Pevnost i flexibilita a velké množství kloubních ploch – to je základní charakteristika hrudníku
Hrudník musí být dostatečně pevný, aby chránil nejdůležitější orgány. Zároveň dostatečně pružný, aby byl schopný se pohybovat při dechových i jiných pohybech. Na funkcích hrudníku se podílí velké množství svalů, kloubů a kostí. Hrudní koš je tvořen 12-ti páry žeber, která obkružují jeho obvod. Uvědomte si, jak velké je množství různých styčných – kloubních ploch, kde může “blokáda žebra” vzniknout.
Žebra rozdělujeme na žebra pravá (prvních sedm párů), žebra nepravá (8-10 pár) a žebra volná (11-12 pár). Žebra se spojují v zadní části hrudníku s hrudní páteří, a to na dvou místech. V takzvaných costovertebrálních skloubeních, kde žebro nasedá svou hlavičkou na těla obratlů. A v costotransversálním skloubení, kde žebro pokračující směrem k hrudní kosti nasedá svým hrbolkem na příčný výběžek hrudního obratle. V přední části hrudníku přechází žebra postupně v chrupavku, která se napojuje na hrudní kost v případě prvních sedmi párů žeber. V případě nepravých žeber (8 až 10) dochází k napojení na chrupavku sedmého žebra. Volná žebra (11-12) končí volně v břišní dutině a nemají tedy pevné napojení na hrudní kost.
6 základních pilířů léčby “blokády žebra”
1. Korekce držení těla
Důležité je vyhnout se aktivitám zhoršujícím obtíže, což často bývá ohnutý sed, práce v předklonu, práce v nadměrném vytočení hrudníku. Dále je třeba i si dát pozor jakým stylem zvedáme těžká břemena (šetrnější obvykle bývá s napřímenou páteří). Jen v menším množství případů můžeme zjistit, že naopak napřímená poloha obtíže zhoršuje. V těchto případech na jejím vynucení samozřejmě netrváme a hledáme polohy, které jsou k páteři a hrudníku šetrné, ale obtíže nezpůsobují. Cílem korekce držení těla je tedy především dále netraumatizovat již „přetaženou“ tkáň.
2. Cvičení pohybů nebo poloh snižujících napětí na „zablokované žebro“
Rozšířením předchozího kroku může být využití specifických poloh nebo pohybů, které snižují napětí na zablokované žebro. Často se jedná o ty, které působí opačným směrem než byl směr, který vyvolal současné obtíže. Volíme tedy záklony nebo rotace hrudní páteře opačným směrem než, který vyvolal potíže ve spojení se správnou polohou těla vůči gravitaci. Tento krok spíše využíváme, pokud jsou ostatní typy léčby neúčinné, nebo ve specificky indikovaných případech. Je velmi důležité, aby zvolený cvik působil i při domácím použití úlevu.
3. Manipulace tkání tvořících obaly orgánů nebo jejich závěsných vazů (viscerální manipulace)
vnitřní orgány jsou v tradiční fyzioterapii často přehlíženým zdrojem obtíží pohybového aparátu, nicméně jsou velmi významné. Naše tělo preferuje ochranu orgánů nad ochranou pohybového aparátu. Pokud bude některý z našich orgánů „v nepohodě“ může se naše tělo pokusit stáhnout jeho vazivovou a další tkáň směrem k němu a dopřát mu tak více prostoru. Výsledkem pro nás může být zvýšení napětí na kloubních pouzdrech žeber a jejich okolí, které je následkem například častého „pálení žáhy“ (dráždění jícnu), nebo jiných obtíží v břišní a hrudní krajině. Kromě fyzioterapeutických manipulací tkání vztahujících se k vnitřním orgánům, by se každý člověk trpící bolestmi pohybového aparátu měl zamyslet nad stavem svých vnitřních orgánů. A v případě potíží podstoupit adekvátní léčbu nebo úpravu dietního režimu či dalších režimových opatření.
4. Manipulace trigger points a densifikací pohybového aparátu
Dalším možným faktorem působícím napětí v oblasti kloubů obecně, a tedy i skloubení žeber, jsou „trigger points“ nebo „densifikace“. Jsou to specifická bolestivá místa v pohybovém aparátu, která si můžeme představit jako uzly ve svalech a jejich vazivu. Ty zvyšují napětí na kloubech, a to nejen přilehlých, ale někdy i velmi vzdálených. Vyskytují se často na přetížených místech pohybového aparátu, na místech předchozích úrazů a operací či předchozích bolestí. Jejich důkladná manipulace ve správné „dráze“ může vyvolat podstatné zlepšení i dlouhotrvajících obtížně odstranitelných bolestí.
5. Mobilizace kloubů
Někdy až zázračné změny v intenzitě bolestí vycházejících z oblasti žeber a dalších kloubů, může vyvolat i takzvaná „nárazová manipulace kloubů“. Často ji doprovází fenomén „lupnutí“, což způsobí reflexně útlum okolního svalstva. Pokud je provedena lokálně bez dalších intervencí, obtíž se v převážné většině případů vrací časem nazpět. Nad kloubním systémem je možné se také zamýšlet jako nad celkem. Bolestivý kloub často kompenzuje pohyblivost jiných kloubů a je tedy ve skutečnosti často nadměrně pohyblivý, a proto náchylnější k „přetažení“. Ve Fyzio světě se nad Vaším pohybovým aparátem zamýšlíme vždy celostně.
6. Opětovné zatížení poraněné tkáně
Poraněná tkáň by se měla šetřit pouze po nezbytně dlouhou dobu, kdy aktivita vyvolává navyšování obtíží. Zvláště pokud zhoršení trvá nějakou dobu po skončení aktivity. Pokud budeme naši bolestivou tkáň nadměrně dlouho chránit, bude postupně chřadnout a bude náchylnější k dalším poraněním. Volíme tedy zpočátku aktivity, které zároveň stimulují funkci takzvaného „hlubokého stabilizačního systému“, pro který se také někdy alternativně používá název „core“. Správná funkce tohoto systému optimálně rozkládá napětí v okolí kloubu při různých polohách a pohybech těla. V oblasti žeber a hrudníku vídáme často oslabenou funkci takzvaného „nitrobřišního tlaku“ a „dolních fixátorů lopatek“. Postupně přecházíme do plné zátěže. Vyhýbáme se dlouhodobému setrvání ve shrbených polohách, jako je sed u PC, zvedání těžkých předmětů s ohnutými zády nebo nekontrolovaným rotačním pohybům hrudníku.
